Menu+

O nás

Tradice Studia tavené skleněné plastiky v Pelechově sahá do 50. let minulého století, kdy jej založili světoznámí sklářští výtvarníci Stanislav Libenský s Jaroslavou Brychtovou.  Jejich pokračovatelem a současným majitelem Studia je firma Lhotský, s.r.o., jíž vede Libenského žák Zdeněk Lhotský. Tým zkušených sklářských technologů, brusičů a formařů realizuje celosvětově ojedinělé projekty a významným způsobem posouvá možnosti sklářského designu. Produkce studia se soustřeďuje na realizace objemných plastik pro výtvarníky a designéry, uměleckých prvků do architektury a autorskou tvorbu Zdeňka Lhotského.

Více o díle Zdeňka Lhotského najdete na jeho osobních stránkách www.zdenek-lhotsky.com

Historie a současnost Studia Lhotský

Před padesáti lety obdivovaly statisíce diváků v československém pavilonu na světové výstavě EXPO ´58 v Bruselu řadu originálních sklářských objektů. Jedním z nich bylo rovněž panneau s barevnými skleněnými kameny se zvířecími motivy. Vzniklo ze spolupráce Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského a bylo vytvořeno v tehdejším národním podniku Železnobrodské sklo v technice taveného skla. Mezinárodní jury toto dílo ocenila po zásluze velkou cenou (Grand Prix), poněvadž sochařka Brychtová a malíř Libenský tu poprvé v ryze moderní výtvarné stylizaci předvedli světu, že tavené sklo lze využít i pro rozměrné realizace. Po morální i umělecké stránce představovalo toto ocenění satisfakci rovněž pro prof. Jaroslava Brychtu, otce Jaroslavy Brychtové, který s prvními pokusy v této technice začínal počátkem čtyřicátých let 20. století, stejně jako pro další pracovníky a odborníky, kteří se na vývoji této technologie podíleli ve specializovaném středisku národního podniku Železnobrodské sklo. V sídle tohoto střediska „Na Pelechově“ vzniklo v následujících desetiletích mnoho pozor uhodných komorních i monumentálních prací z tvorby umělecké dvojice Libenský – Brychtová a později i jiných autorů, především z řad žáků prof. Libenského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Je nesporné, že tavená plastika z Pelechova přispěla k proslulosti Československé republiky, Železného Brodu i národního podniku Železnobrodské sklo.

Po sametové revoluci v roce 1989 se však mnohé změnilo. Nové manažerské vedení podniku Železnobrodského skla nepovažovalo provoz tavené plastiky za perspektivní, a proto bez skrupulí nabídlo toto „rodinné stříbro“ k privatizaci. Bylo by zbytečné spekulovat z nadhledu času o tom, zda to bylo rozhodnutí uvážené či neuvážené. V každém případě bylo šťastné – alespoň v tom ohledu, že zatímco celý podnik postupně redukoval výrobní obor y a posléze ukončil svou činnost, „na Pelechově“ se tradice taveného skla úspěšně rozvíjí dodnes. Nespornou zásluhu na tom má Zdeněk Lhotský, který je od roku 1994 majitelem, manažerem, technologem, uměleckým šéfem a výtvarníkem pelechovského Studia tavené plastiky. Pro některé z těchto profesí měl potřebné předpoklady, jiným z nich se musel učit „za pochodu“. Jako někdejší učeň sklářského učiliště ve Světlé n. S., absolvent železnobrodské školy a později i sklářského ateliér u prof. Libenského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze toho o skle věděl jistě hodně. Ale v nové situaci bylo třeba mnohé ověřit, vyzkoušet a inovovat. V počátcích pomohli studiu Stanislav Libenský s Jaroslavou Brychtovou tím, že tu nechali realizovat některé své plastiky pro architekturu. To byla velká zkušenost a podpora pro další rozvoj, nicméně studio muselo hledat svou vlastní tvář a perspektivu. Zvláště když na Železnobrodsku začaly působit i další firmy obdobného zaměření.

Zdeněk Lhotský je umělec širšího rozhledu, který se kromě skla zabývá také grafikou, sochou, fotografií a hudbou. Od mládí měl blízko k dalším výtvarným oborům, což dokládá mimo jiné i to, že se stal v roce 1987 spoluzakladatelem skupiny Tvrdohlavých. Tato skupina výrazných uměleckých osobností se sice v roce 1992 rozešla, ale vzájemné kontakty přetrvávají v různé podobě i nadále. Patří k velkým zásluhám Zdeňka Lhotského, že některým z těchto osobností nabídl příležitost ke spolupráci, přestože dosud neměly se sklářskou tvorbou žádné zkušenosti. Umělci Michal Gabriel, Stefan Milkov, Jaroslav Róna a Čestmír Suška, kteří jsou zvyklí pracovat s rozmanitými výtvarnými materiály, vnesli do tavené skleněné plastiky nové pojetí, stejně jako další tvůrci z jiných oborů (Jiří Plieštik, Barbora Škorpilová, designéři ze skupiny Olgoj Chorchoj, malíř a sochař Laco Teren ze Slovenska atd.). Ze sklářských výtvarníků spolupracuje pelechovské studio – kromě již připomínané autorské dvojice Stanislav Libenský – Jaroslava Brychtová – především s vyhraněnými individualitami, jakými jsou Ivan Mareš, Ladislav Oliva, Alena Matějková, Anna Matoušková-Kopecká, Oldřich Plíva, Markéta Šílená a další. Oživení do obor u taveného skla vnášejí i realizace pro zahraniční autory. V průběhu let vytvořil Zdeněk Lhotský ze studia odborné a výtvarné pracoviště, kde lze provést i leckteré velmi netradiční a technicky náročné návrhy (např. Karen LaMonte , Howard Ben Tré , Brian Usher, Rebeca Huerta Viga, Peter Bremers, Kevin Berlin atd.).

Samostatnou kapitolou v činnosti studia je vlastní tvorba Zdeňka Lhotského, která zahrnuje design, tavené plastiky a práci pro architekturu. V programové estetice Lhotského nejde o tři rozmanité obory, ale o řešení společného problému. Jedná se o hledání specifických možností, které nabízí propojení skla s prostorem a prostoru se sklem – ať již jde o začlenění designu do interiéru, plastiky do společenského prostoru nebo výstavní síně a rozměrného díla do architektonického objektu. Aktivní komunikace díla s prostředím a zprostředkovaná komunikace autor a s uživatelem či divákem je leitmotivem uměleckého usilování Zdeňka Lhotského bez ohledu na to, zda jde o práce z taveného, lehaného, stavovaného či foukaného skla.

V roce 2004 zahájil Zdeněk Lhotský v Severočeském muzeu v Liberci výstavní cyklus, který má volné pokračování na řadě dalších míst v České republice a v zahraničí. Každá z těchto akcí výmluvně napovídá, že za poměrně krátkou dobu existence Studia tavené plastiky v Pelechově připojil Zdeněk Lhotský významnou kapitolu do historie nejenom tohoto specifického oboru, ale současně i do novodobých dějin české výtvarné kultury.

Oldřich Palata